Obchodní podmínky představují v současném světě významný a hojně využívaný prostředek, který značně zjednodušuje uzavírání smluv.
Daleko zásadnějším aspektem je však z hlediska každodenního života skutečnost, že jsou mnohdy institutem, na který akceptující smluvní strana neklade důraz, jaký by měla a neuvědomuje si, že obchodní podmínky jsou plnohodnotným smluvním ujednáním, se kterým je nutné se pečlivě seznámit a následně je respektovat a řídit se jimi.
Velké množství smluv, které jsou stranami uzavírány v rámci jejich podnikatelské činnosti, vede smluvní strany k co největšímu zjednodušení samotného kontraktačního procesu. Právě v úmyslu samotný text smlouvy co nejvíce zjednodušit sahají strany po prostředcích, které co nejvíce znění formalizují a minimalizují specifika mezi konkrétními smlouvami. Mezi takové prostředky patří vzorové smlouvy, formuláře, ale i obchodní podmínky.
Závazky uzavřené za použití výše uvedených prostředků ve vztazích podnikatel – nepodnikatel jsou označovány jako smlouvy uzavřené tzv. adhezním způsobem. To znamená, že jedna ze smluvních stran navrhne či předloží kompletní znění smlouvy ve standardizované formě, slabší smluvní strana pak mnohdy nemá již v průběhu kontraktačního procesu možnost do znění jakkoli zasáhnout a je nucena jednat podle tzv. principu „take it or leave it“.
Další text článku je zaměřen pouze na jeden z typů tzv. nepřímých ujednání, a to právě obchodní podmínky.
Právní úprava
Zaměříme- li se na problematiku obchodních podmínek, jejich zákonná úprava není nová. Obchodní podmínky upravoval už obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve svém ustanovení § 273 ObchZ.
S účinností od 1. 1. 2014 byla úprava obchodních podmínek zahrnuta pod obecná ustanovení o smlouvách v zák. č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jako „OZ“), konkrétně do ust. § 1751 a následujících OZ. Zákonná úprava v OZ byla oproti původní rozšířena o úpravu některých dosud sporných otázek ohledně obchodních podmínek, a to zejména možnost jednostranné změny obchodních podmínek, tzv. battle of forms – tedy konfliktu obchodních podmínek, a dále použití tzv. překvapivých ustanovení.
Otázka právní úpravy obchodních podmínek je ve vazbě na jejich široké využití v obchodních vztazích hojně řešeným tématem také na mezinárodní úrovni. Z činnosti různých mezinárodních uskupení vzniklo několik souborů pravidel pro mezinárodní obchodní styk, kde jsou mimo další řešeny právě i obchodní podmínky (např. zásady UNIDROIT, INCOTERMS vydané Mezinárodní obchodní komorou v Paříži aj.).
AKS
